Literární zápisník Jakuba Vaníčka

http://iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=24967

Přestože v něm najdeme spoustu rozdílných názorů na to, v jakém stavu současná kritika – a nejen ona, ale i samotná literatura – je, od pozitivních až po typicky škarohlídské, které jsou mi jaksi bližší, čiší z celé té ankety jakýsi podivný chlad. Je to prostě bez příchuti. Jako bychom stáli na místě, přešlapovali, jako by tomu chyběl tah. Jeden z dotázaných si stěžuje, že kritika najít nelze, ostatní zase vzpomínají na jména těch, kteří psali a dnes už nepíšou, neb jsou znechuceni/otráveni/unaveni. A korunu všemu nasazuje L. Martínek, když tvrdí, že kritika je nedospělá. Naštěstí, že alespoň Martínek už dospěl a vždycky nás dokáže přistihnout, jak si infantilně hrajeme s čůráčkem někde za rohem, myslíce u toho na dospělé dívky.

Jak jsem napsal do komentářů téhle potrefené ankety: jako by završovala jednu epochu české literatury/kritiky, jako by to byl poslední povzdech nad krajinou zmizelou v dáli. Nějak mi z toho vyplývá, že jména, která mají zvuk, všichni ti Peňásové, Hyblerové a Chuchmové, krásně tu krajinu na přelomu 80./90. obydlili a nyní, o dvacet let později, stojí jako slavné sochy. A proti nim se buď mdle, anebo s jistou vervou vrhá nová generace těch bezejmenných recenzentů a kritiků z A2, E15, z iliteratury, z Tvaru atd. Tak do práce, soudruzi!